Čas běží

15. března 2014 v 17:16 | Sebian |  Přemýšlím
Nedávno jsem přemýšlela nad tím, jak žiju. No, nezní to moc jako něco, nad čím přemýšlí normální 17.letá holka, já vím :D Ale čím dál častěji slyším, jak si mamka stěžuje, že nic nestíhá, že jí nic nebaví a že se jí ze života stal stereotyp. Jasně, jí je 44 a mě 17, tak trochu věkový rozdíl :D, ale i tak jsem nad tím přemýšlela. Hodně lidí si píše statusy nebo sdílí fotky, kde je něco v tom smyslu, že až budou umírat, tak si chtějí říct život jsem si užil naplno. Kdo by nechtěl. Ale když jsem nad tím přemýšlela, tak já pro to nedělám skoro nic. Můj normální týden má sice 7 dní, ale z toho je 5 stejných. Ráno vstát, jít do školy, přijít a nic pořádně neudělat? A takové ty výmluvy, vždyť jsem končila až ve dvě, bože. Zkráceně řečeno je to hrůza. Proto jsem se rozhodla, že to nějak změním, začnu dělat víc věcí a hlavně do toho chci zapojit i mamku. Já nevím, možná jsem divná, ale občas je mi jí líto. Každý den přijde zničená z práce a ještě maká doma. O víkendu pere, žehlí, vaří a uklízí barák. Kdo by si na takovej život nestěžoval. Já nevím, možná to všechno vidím jinak, ale ten čas strašně rychle běží a nikdo s tím nic neudělá. Nechci za 30 let vzpomínat na to, jak si mamka stěžovala, že jí nic nebaví a já jenom chodila ven s kámošema a nic víc. Jakej má takovej život smysl? Podle mě žádnej. Chci si za 30 let sednout a říct si jo, sakra, já měla úžasný dětství, úžasný mládí a skvělej život! a samozřejmě v tom dál pokračovat. Žijem přece jenom jednou, tak proč to promarnit. Dřív jsem na tyhle věci vůbec nemyslela, ale začalo to asi tím, že mi umřela prababička z dědovo strany. On se s tím nemohl smířit, staral se o ní až do jejích 94 let a když potom umřela, tak často říkal škoda, že jsem s ní to a tohle nestihl. Když potom začala i moje mamka říkat věci typu škoda, že už se na to babičky nezeptáme [jo, říkali jsme jí babi, protože prababi nezní moc dobře], tak jsem si začala uvědomovat, že ten čas letí vážně neskutečně rychle. Takže od teď chci žít naplno, chci si užívat jak s kámošema, tak s mamkou i s celou rodinou, protože za nějakej čas už mi zbydou jenom ty vzpomínky a já chci, aby byly co nejlepší!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Holy Holy | Web | 15. března 2014 v 18:10 | Reagovat

Asi taky začnu..Mamka taky často mluví o tom že v tomhle stereotypu se už nedá vydržet, tak zkusím to co tu píšeš užívat si života s ní..:)
mladý jsme jenom jednou:) vlastně všechno je jenom jednou

2 Monii. Monii. | Web | 15. března 2014 v 18:33 | Reagovat

Nad tím taky přemýšlím. Kolikrát jsem to chtěla změnit, ale moc se mi to nedaří-.-

3 K. Lee K. Lee | Web | 15. března 2014 v 19:21 | Reagovat

Mas krasnou animku hore:o)

4 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 15. března 2014 v 19:52 | Reagovat

Přesně tohle si také říkám. Ale jenom sedím a tiše závidím dívkám v amerických filmech jak si užívají života. Chtěla bych si také takhle užívat, ale nedělám pro to nic. A když už se o něco posnažím,tak mi to není dopřáno.
Btw..ráda spřátelím :)

5 dombabas dombabas | Web | 15. března 2014 v 20:05 | Reagovat

Napísala si to krásne. Tiež niekedy premýšľam nad takýmito vecami. Ale ťažko sa to formuluje. Nechcem rozmýšľať nad tým, že raz moji rodičia.... No veď vieš. Ale chcem s nimi stráviť čo najviac kvalitného času a chcem, aby na mňa boli hrdý. Mne už ostala len jedna Stará Mama. Svoju prababičky ani pradedka som nikdy nevidela a dokonca si nepamätám ani na jedného dedka, pretože jeden zomrel pred tým, ako som sa narodila a druhý keď som mala dva roky. Je to tým, že som posledné štvrté dieťa svojich rodičov a moja mamka bola zo súrodencov tiež najmladšia. O to viac by som si ich všetkých mala ceniť. :-/ je to ťažké a komplikované.

6 Sebian Sebian | Web | 15. března 2014 v 20:17 | Reagovat

[5]: Přesně tak jsem celý ten článek myslela :) Není příjemné o tom přemýšlet, ale jednou to prostě přijde a já si potom nechci vyčítat, že jsem to a to nestihla a že jsem to a to mohla udělat 1000x líp :/

7 Peťul Peťul | Web | 15. března 2014 v 20:31 | Reagovat

Je to skvěle napsané! :))
Já jsem zvyklá doma pomáhat pořád. Sice někdy mám ty dny, kdy mám hubu plnou keců, jen abych to nemusela dělat. Potom toho lituji, ale zpátky už se to vzít nedá. Každopádně jsem ráda, že do toho jdeš s takovou vervou :))

8 Lady Mishel* Lady Mishel* | Web | 15. března 2014 v 21:31 | Reagovat

Krásně napsané:) Když nad tím ořemýšlím tak moje mamka je to stejny, ale moc si nestěžuje:) O víkendu chodí ven a občas na nějaký cvičení. Já nad tím taky pořad přemýšlím a rozhodla jsem se váně žít naplno!

9 Pagess Pagess | Web | 16. března 2014 v 11:01 | Reagovat

Já už affs nevedu, ale vždycky chodím na blogy, kteří mě komentují. A tady určitě budu chodit, prootže se v tobě strašně vidím! :O
uplně fakt podobné, ale mě si mamka nestěžuje, ona říká, že ji to baví :D
ale jsme si fakt podobné :O

10 Sarah Shaman Sarah Shaman | Web | 16. března 2014 v 11:11 | Reagovat

moc hezký blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama